Fikusy jsou oblíbenou skupinou pokojových rostlin, která v sobě spojuje krásu, snadnou péči a schopnost zlepšovat kvalitu vzduchu v domácnosti či kanceláři. Patří do rodu Ficus z čeledi morušovníkovitých a zahrnují více než 800 druhů, od malých keřů až po impozantní stromy.

Jak pečovat o fikusy?

Fikusy nejsou příliš náročné na péči, přesto je dobré dodržovat pár základních pravidel:

1. Světlo:

Preferují světlé místo s rozptýleným světlem. Přímé slunce může listy spálit, zatímco příliš tmavé místo zpomalí růst.

2. Zalévání:

Zemina by měla být mírně vlhká, ale nesmí stát ve vodě. Zalévá se pravidelně, ale mezi zálivkami je vhodné nechat povrch substrátu mírně proschnout.

3. Teplota:

Ideální jsou teploty kolem 18–24 °C, fikusy nesnášejí chladné průvany ani teploty pod 10 °C.

4. Vlhkost vzduchu:

Vyšší vlhkost je pro ně příjemná, zvláště v zimě je možné rostliny rosit nebo používat zvlhčovač vzduchu.

5. Hnojení:

Během vegetačního období (jaro až podzim) je vhodné přihnojovat jednou za 2–4 týdny speciálním hnojivem pro pokojové rostliny.

Nejznámější druhy fikusů

1. Fikus benjamina (Ficus benjamina)

Popis: Známý také jako fíkovník benjamínův, často pěstovaný jako elegantní stromek nebo hustý keř. Má lesklé, drobné až středně velké listy, které jsou obvykle tmavě zelené, ale existují i kultivary s pestrým zbarvením, například s bílými nebo krémovými skvrnami. Listy jsou vejčité až podlouhlé a rostlina vytváří převisající větve, které dodávají vzdušný vzhled.
Pěstování: Má rád jasné, nepřímé světlo a pravidelnou zálivku. Nesnáší prudké změny teplot a průvan. Je poměrně citlivý na přemokření i vyschnutí substrátu. V interiéru může dorůst až do 2 metrů.

Ficus benjamina – kultivary

‘Starlight’
Listy mají krémově bílý okraj a střed je tmavě zelený. Velmi dekorativní s pestrým panašováním.
‘Variegata’
Listy jsou zelenobíle panašované, někdy s nádechem žluté. Vhodný pro světlá místa.
‘Danielle’
Menší, hustý keř s listy, které mají krémové okraje a zelený střed.
‘Golden King’
Listy mají výrazný žlutý okraj, zbytek listu je tmavě zelený.

2. Fikus elastica (Gumovník)

Popis: Ficus elastica je robustní a mohutná pokojová rostlina známá svými velkými, širokými a lesklými listy. Základní druh má listy tmavě zelené barvy, ale některé kultivary se vyznačují pestrým zbarvením s bordó, mahagonovými či růžovými odstíny. Rostlina vylučuje hustou, lepkavou latexovou šťávu, která se dříve využívala k výrobě přírodního kaučuku – odtud název „gumovník“.
Pěstování: Gumovník vyžaduje světlé stanoviště s nepřímým slunečním světlem, aby nedošlo k popálení listů. Substrát by měl být dobře propustný a udržovaný mírně vlhký – přemokření může vést k uhnívání kořenů. Běžně dorůstá výšky 1–2 metry, v ideálních podmínkách i více, proto se hodí spíše do prostornějších místností. Dobře snáší běžné pokojové teploty kolem 18–24 °C.

Fikus elastica - kultivary:

‘Burgundy’
Tmavě zelené až skoro černé listy s vínovým nádechem.
‘Ruby’
Pestré listy s odstíny růžové, zelené a krémové barvy.
‘Tineke’
Světle zelené listy s krémově bílým panašováním.
‘Abidjan’
Tmavě vínové až mahagonové listy, podobné kultivaru Burgundy.

3. Fikus lyrata

Popis: Tento druh je velmi oblíbený pro své velké, výrazné listy, které mají tvar lyry (odtud název). Listy jsou matné, kožovité a mají výrazné žilkování, často tmavě zelené s jemně světlejšími žilkami. Vypadá velmi dekorativně a je skvělou volbou do moderních interiérů.
Pěstování: Má ráda dostatek světla, ale ne přímé slunce, které by mohlo listy spálit. Potřebuje pravidelnou zálivku a vyšší vlhkost vzduchu. Vhodné jsou teploty kolem 20–25 °C. Roste poměrně rychle a může dorůst i přes 2 metry.

Ficus lyrata – kultivary:

‘Bambino’
Menší verze Ficus lyrata, listy jsou menší a kompaktnější, vhodná i do menších bytů.
‘Compacta’
Kompatkní, hustší růst s menšími listy, ideální do interiérů s omezeným prostorem.
‘Rex’
Listy mají více výrazné žilkování a někdy tmavší odstíny zelené.

4. Fikus microcarpa

Popis: Ficus microcarpa je tropický strom nebo keř z čeledi morušovníkovitých (Moraceae), přirozeně rostoucí v jihovýchodní Asii a na ostrovech Pacifiku. V přírodě může dorůst až do 15–30 metrů výšky. Listy jsou kožovité, oválné, lesklé a tmavě zelené, většinou 5–10 cm dlouhé. Plody jsou malé, kulovité fíky, které slouží k rozmnožování.
Pěstování: V interiéru se často pěstuje v menší formě, někdy i jako bonsaj (například kultivar „Ginseng“). Má rád světlé, nepřímé světlo a pravidelnou zálivku, ale nesnáší přemokření. Snese i občasné mírné sucho. Vhodná teplota je mezi 18–24 °C.

Ficus microcarpa – kultivary:

‘Ginseng’
Nejznámější bonsajová forma, která má zduřelé kořeny připomínající kořen ženšenu. Velmi dekorativní a vhodná pro tvarování.
‘Tiger Bark’
Kultivar s výraznou pruhovanou kůrou na kmínku, která připomíná tygří pruhy.
‘Golden Gate’
Má žluté panašování na listech, které dodává rostlině zajímavý vzhled.

Jsou fikusy jedovaté?

Fikusy obsahují mírně toxické látky, zejména latexové sloučeniny, které se nacházejí v jejich šťávě. Při kontaktu s kůží mohou způsobit podráždění nebo alergickou reakci. Pokud by dítě nebo domácí mazlíček fikus okusoval či snědl, může to vést k podráždění ústní sliznice, slinění, bolesti břicha nebo nevolnosti.

Proto je dobré fikusy umístit mimo dosah malých dětí a zvířat, pokud chcete předejít nežádoucím komplikacím. V běžném domácím prostředí však fikusy nepředstavují větší riziko, pokud se s nimi zachází běžným způsobem.

Zajímavosti o fikusech

Fikus benjamina může dorůst až 30 metrů
V přirozených podmínkách může tento druh dosáhnout výšky až 30 metrů.
Fikus microcarpa je oblíbený v bonsajovém umění
Fikus microcarpa, známý také jako Ginseng Ficus, je oblíbený pro tvorbu bonsají díky svým silným kořenům a kompaktnímu růstu.
Latex z fikusů má různé využití
Šťáva z fikusů obsahuje přírodní latex, který se v některých kulturách využíval jako lepidlo nebo k výrobě jednoduchých pružných pásků.
Fikusy jsou příbuzní moruší
Fikusy patří do čeledi morušovníkovitých (Moraceae), což znamená, že jsou příbuzní moruším.
Fikusy mohou růst jako epifyty a „letející stromy“
Některé druhy fikusů začínají růst na jiných stromech jako epifyty a postupně svými kořeny obklopují hostitelský strom, což může vést až k jeho udušení. Proto se jim někdy říká „vražedné stromy“.

Podělte se o tento článek: